Anna Ligasová: Biologii vnímá jako nekonečnou sérii fascinujících rébusů

Některé z nich – především chování rakovinných buněk – se Anna Ligasová snaží rozluštit v Ústavu molekulární a translační medicíny (ÚMTM). Stála i u zrodu metody, která umožňuje rychle analyzovat, jak různé látky ovlivňují buňky, což je klíčové například pro vývoj nových léků a testování jejich bezpečnosti. Za velmi důležité považuje i to, že výzkum, který s kolegy provádí, může mít reálný přínos pro pacienty. I proto by byla ráda za svět, v němž mezi akademickým výzkumem a praxí existují chytřejší „mosty“ než nyní.

Absolventka buněčné biologie z Univerzity Komenského v Bratislavě, s doktorátem z Univerzity Karlovy, se věnuje výzkumu, který má potenciál zlepšit léčbu nádorových onemocnění krve, jako jsou leukémie. Konkrétně se zaměřuje na jeden z klíčových léků v chemoterapii, cytarabin. „Hodně zjednodušeně řečeno, snažím se pochopit, jak rakovinné buňky tento lék zpracovávají a jak se mu brání, abychom mohli najít způsob, jak tuto jejich obranu prolomit a zvýšit účinnost terapie,“ objasnila.

S tím souvisí i její druhé výzkumné téma: oprava poškozené DNA. Chemoterapie totiž často funguje tak, že masivně poškozuje DNA rakovinných buněk, aby se nemohly dále množit. Buňky jsou ale schopné povolat vlastní „opravné pracovní čety“, jež se snaží toto poškození napravit a léčbu přežít.

„A právě zde nastává fascinující paradox. Za vznikem nádoru stojí právě chyba v opravných mechanismech, která dovolí buňce nekontrolovatelně se množit. Když se ji pak pokoušíme zničit chemoterapií, tytéž opravné mechanismy se pro ni mohou stát klíčovou výhodou, která jí pomáhá léčbu přežít. Já se snažím těmto procesům porozumět do detailu, abychom je mohli v budoucnu chytře ovlivnit – například je v pravý čas dočasně „vypnout“ a tím výrazně zvýšit dopad léčby na nádorové buňky,“ doplnila buněčná bioložka, která se podílí i na tvorbě analytických metod a technologií, které mohou poznání zlepšit, zrychlit i zlevnit.

Věří, že cesta objevu k pacientovi nebude tak zdlouhavá a trnitá jako dnes, kdy mnoho skvělých poznatků zůstává „uzamčeno v laboratořích“, protože naráží na zeď praktických a komerčních překážek. „Není to sen o menší byrokracii, ale o větší představivosti a odvaze v celém systému, aby se vědecký pokrok co nejrychleji promítal do reálného zlepšení našich životů,“ uzavřela.